Přítulná potkanka se tulila k Michalovi

Michal se už fanouškům podepisoval leckde, ovšem autogramiáda na Základní škole v Jeremenkově ulici v Praze se mohla pochlubit naprostou raritou. Většinu času totiž Michal uděloval autogramy ve společnosti potkana, který mu seděl za krkem. Ale popořádku:

Základka v Jeremenkově ulici na rozhraní Pankráce a Podolí slaví tento rok padesátileté jubileum. A právě k této příležitosti uspořádala ve středu 27. června 2007 velký den s bohatým programem. Jeho vrcholem mělo být v šest odpoledne vystoupení Michala.

Tomu se už podařilo dostat ze zákeřné virózy, která ho skolila minulý týden, a ve středu vypadal opravdu skvěle. Nejenže byl čerstvě oholen a načesán, ale po delší době zase vyměnil tričko za slušivou košili!

Michala jsme vyzvedli v jeho nově dokončeném, ale zatím pro veřejnost neotevřeném nahrávacím studiu kolem půl páté. Raději dříve než pozdě, neboť jsme počítali s klasickou odpolední pražskou dopravní zácpou, která samozřejmě nezklamala. Do školy jsme dorazili krátce před šestou. Pódium stálo na hřišti. Jakmile se Michal objevil, okamžitě vzbudil značný rozruch. Jedna kantorka nám řekla, že jedině vidina Michalova vystoupení je držela, aby neutekli směr domov. V tu chvíli nebylo jasné, zda měla na mysli dámy středního a pokročilého věku, anebo školáky.

Michal vystoupil krátce po šesté, a protože hlasivky už mu opět sloužily, vzal to pořádně „od podlahy“. Jako první zazněla Anyone of us, následovala Save me a snad nemusím dále pokračovat. Blízké paneláky se třásly v základech, když zpíval Bohemian Rapsody od legendárních Queenů. V ten den to byl opravdu obdivuhodný výkon, neboť o čtyři dny dřív Michal pomalu nemohl ani mluvit a zpívání mu dělalo opravdu velký problém.

Následovala jako vždy autogramiáda na připravené podpisové karty. Školáci, teda zejména školačky byly zpočátku hodně zdrženlivé, ale když s nimi Michal začal při autogramiádě vtipkovat, pomalu a jistě se odvázaly.

Jedna mladá slečna měla s sebou potkana. Na nic nečekala a přítulné zvířátko posadila Michalovi na rameno. Michalovi to nevadilo, ba právě naopak. Řekl, že kdysi přitáhl domů dokonce dva potkany. Vydrželi ovšem pouze do doby, než je odhalila jeho maminka, pak museli z domu. Takže Michalovi se nápad s potkanem docela zalíbil. Zvířátko okamžitě vycítilo, že sedí na rameni pořádnýho mužského, a tak nelenilo a zalezlo Michalovi za límec košile, kde se ubytovalo a chrnělo. Že by svou roli hrálo to, že potkan byl rodu ženského, čili byla to vlastně potkanka? To tu fakt ještě nebylo, a tak jsme rychle Michala i s potkanem fotili.

Víc jak půl hodiny Michal podepisoval kvůli spícímu zvířátku ve vzpřímené poloze, pak mu majitelka potkana z košile vytáhla. Bylo ovšem vidět, že ocasatému tvorečkovi se tento drsný postup opravdu velmi nelíbí. Na přítomných mladých slečnách pak bylo patrné, že by rády měnily se zvířátkem těch pár minut za Michalovým límcem! :-)

(Věrka)